Prozkoumat svět

The Witcher 3: Wild Hunt Remastered · Severní vítr · Inventář

Mrazí protivníky. Údery zmraženým protivníkům působí větší poškození.

The Witcher 3: Wild Hunt Remastered · Severní vítr · Inventář

Basic stats and details

Použití: 2

Kategorie

Petardy

Trvání účinku: 4

Prozkoumat svět

Související obsah

InventářRukopis: Severní vítrInventář

Výsledek ×1 · Recept pro přípravu petardy, která po dopadu vybuchne.

InventářRukopis: Vylepšený Severní vítrInventář

Ingredience ×1 · Recept pro přípravu petardy, která po dopadu vybuchne.

BestiářDivocí kanciBestiář

Účinné prostředky · Jak malé kančí mládě svůj mocný špičák brousí, jak o stromy se škrábe a třísky kůry trousí. Jak zdánlivě se směje, jak pařáty si chystá. S lesním dobrodějem zábava je jistá! - Ludvík ze Šarol, matematik, spisovatel a básník Tato lesní zvířata jsou tak "divoká" - nezkrotná, zlá a útočná -, jak jejich jméno naznačuje. Dodnes se mnozí rolníci v odlehlých kaedwenských vesnicích domnívají, že divočáci přežívají na stravě složené z mladých panen, ačkoliv ve skutečnosti svůj hlad nejčastěji zahánějí pomocí kořínků a žaludů. Nemyslete si však, že jsou kvůli své bezmasé stravě neškodní. Ve skutečnosti jejich velký vzrůst a ostré zuby z těchto zvířat činí hotové bitevní stroje obalené srstí. Matka Příroda je navíc obdařila párem klů, takže díky výslednému součtu těchto zbraní představují skutečnou zhoubu lesů, hrozbu všem a všemu, co v nich přebývá - lidem i ostatním zvířatům. Kanci také mají tvrdé palicovité rypáky, kterým někteří rolníci říkají "píšťaly", ačkoliv nikdo nikdy neslyšel, že by divočáci podobné zvuky vydávali. Místo toho příznačně chrochtají, což některým může znít jako chrápání muže s příšernou nadváhou. Podle další sedlácké pověry mají divočáci krajně prchlivou povahu, a pokud je něco rozzuří, dávají průchod svému vzteku tím, že proráží ploty a hltají brambory. Ačkoliv někdy žijí o samotě, většinou se vyskytují ve skupinkách po třech až pěti jedincích.

BestiářDivocí kanciBestiář

Účinné prostředky · Jak malé kančí mládě svůj mocný špičák brousí, jak o stromy se škrábe a třísky kůry trousí. Jak zdánlivě se směje, jak pařáty si chystá. S lesním dobrodějem zábava je jistá! - Ludvík ze Šarol, matematik, spisovatel a básník Tato lesní zvířata jsou tak "divoká" - nezkrotná, zlá a útočná -, jak jejich jméno naznačuje. Dodnes se mnozí rolníci v odlehlých kaedwenských vesnicích domnívají, že divočáci přežívají na stravě složené z mladých panen, ačkoliv ve skutečnosti svůj hlad nejčastěji zahánějí pomocí kořínků a žaludů. Nemyslete si však, že jsou kvůli své bezmasé stravě neškodní. Ve skutečnosti jejich velký vzrůst a ostré zuby z těchto zvířat činí hotové bitevní stroje obalené srstí. Matka Příroda je navíc obdařila párem klů, takže díky výslednému součtu těchto zbraní představují skutečnou zhoubu lesů, hrozbu všem a všemu, co v nich přebývá - lidem i ostatním zvířatům. Kanci také mají tvrdé palicovité rypáky, kterým někteří rolníci říkají "píšťaly", ačkoliv nikdo nikdy neslyšel, že by divočáci podobné zvuky vydávali. Místo toho příznačně chrochtají, což některým může znít jako chrápání muže s příšernou nadváhou. Podle další sedlácké pověry mají divočáci krajně prchlivou povahu, a pokud je něco rozzuří, dávají průchod svému vzteku tím, že proráží ploty a hltají brambory. Ačkoliv někdy žijí o samotě, většinou se vyskytují ve skupinkách po třech až pěti jedincích.

BestiářRopuší "princ"Bestiář

Účinné prostředky · Pak děvče přistoupilo ke kraji rybníka. Tam se mezi voňavými liliemi a širokými blatouchy skrýval velmi nezvyklý pohled: malá zelená žabička se zlatou korunkou na bradavičnaté hlavě. Dívka, byvše okouzlena tímto zvláštním zvířátkem, ji sebrala a políbila. Žabička se okamžitě proměnila v krásného prince. Ten ji ze samé vděčnosti požádal o ruku. - lidový příběh, autor neznámý V nadčasových příbězích se vždy skrývá zrnko pravdy. Pověst o žabím princi není žádnou výjimkou - nebo tak tomu alespoň lidé z Oxenfurtu chtěli věřit, když zjistili, že v městských stokách číhá obludná ropucha. Ženy, které se ji v naději na lepší život a trochu toho milostného povyražení vydaly lovit, však zjistily, že jejich příběh končí velmi nešťastně. Zvíře, na které narazily, nebylo žádnou sladkou žabičkou, nýbrž krvelačnou šelmou, která se nejen odmítala dát políbit, ale místo toho zhltla jak je, tak všechno ostatní, co se zatoulalo do jejího slizem pokrytého doupěte.

BestiářHagubmanBestiář

Účinné prostředky · Slyšels ty nebo vůbec někdo o tom, že by příšera nastražila na cestu vůz a čekala na přepadení? Na to jsou sakra moc hloupý! - Egil, válečník z Hindarsfjallu

BestiářAbajaBestiář

Účinné prostředky · Už jsem v životě viděl spoustu hnusů - murény, mihule, sliznatky... Ale něco takovýho nikdy! - Bjorg, loďař z Kaer Trolde

BestiářOhniví elementálovéBestiář

Účinné prostředky · Prvního ohnivého elementála stvořil Ransant Alvaro. Bohužel, celou jeho laboratoř pohltily plameny a spálily ji na prach - spolu s každou další budovou v okolí. - Tarvix Sandoval, “Kořeny magického tajemna” Oheň je nejničivější z živlů, pročež průbojná nebezpečnost tohoto stvoření, které ztělesňuje jeho esenci, nikoho nepřekvapí. Ohniví elementálové vznikají během složitých magických obřadů za jediným účelem: zkázou. A o tu se snaží s vražedným odhodláním.

BestiářNekkeřiBestiář

Účinné prostředky · Dávejte pozor, pánové, pod tímto mostem jsou nekkeři. Pokud přejdete všichni najednou a nebudete zpomalovat ani zastavovat, nemáte se čeho bát. Ale pokud váš vůz přijde o kolo a vy se tam zaseknete... No, pak zavřete oči a modlete se k Melitelé. - Kurt Hammerbach, strážný z Vengerbergu Osamělý nekker je neškodný. Pět už znamená nebezpečí. Deset může zabít i zkušeného zabijáka monster. Obzvláště obtížní jsou větší a silnější jedinci známí jako válečníci, jakož i vzácné plemeno nekkerů, kterým se říká fúky.

BestiářVodniceBestiář

Účinné prostředky · Lidi říkají, že vodnice jsou manželky topivců. Jestli je to pravda, není divu, že jsou to takový čúzy. - Šemhel z Dregsdonu Podle některých příběhů se vodnice a močálnice vydávají za staré ztracené ženy, které chtějí vlákat poutníky do svých chatrných chýší, které si postavily v mokřadech. Ve skutečnosti by si jen slepý muž, či vidomý muž oslepený přemírou pití, mohl splést slizovité a hnijící mršinou páchnoucí doupě vodnice s útulnou chajdou a tuto odpornou babici samotnou s nevinnou stařenkou. Jejich vrásčitá těla pokrytá bradavicemi jsou téměř dva yardy vysoká, zbarvená do zeleno-růžova a páchnoucí bahnem a rybinou. Jejich obraz dokreslují na dvě pěsti dlouhé kostěné výrůstky na zádech, vlasy jako chuchvalec mořských řas a spáry, za které by se nestyděl ani vlkodlak.