The Witcher 3: Wild Hunt Remastered · Znamení Yrden · Schopnosti

Účinné prostředky · Vypadala jako bruxa, ale nebyla to bruxa… - úryvek z rozhovoru mezi rychtářem Sokolína a zaklínačem Alpy jsou upíři, kteří vzhledem připomínají bruxy. Podle některých se jedná o přízraky, kteréžto jméno jim poměrně sedí, neboť podobně jako přízraky straší a mučí lidi. Většinou na sebe berou podobu ženy, ačkoliv se mohou zjevovat i jako zvířata. Nejčastěji je možné je najít, kterak číhají poblíž vesnic. Útočí v noci a nejčinnější jsou za úplňku. Alpí sliny dokážou člověka uspat, a když přijdou do styku se spícím člověkem, mohou vyvolat strašlivé noční můry. Někteří tvrdí, že právě ony zavdaly příčinu zrodu pověstí, ve kterých lidé chodí spát zdraví a ráno jsou nalezeni bílí jako sníh a v žilách nemají jedinou kapku krve.

Účinné prostředky · Střezte se hříchu a odporností, a pokud se ocitnete v pokušení zla, pamatujte, co se stalo obyvatelům wyzimského předměstí, které smetla pohroma barghestů! "Kázání pro každý svátek" - ctihodný otec Yomen z Tretogoru Prosťáčci tvrdí, že kdo spáchá mimořádně zavrženíhodný čin, přivolá na sebe hněv bohů v podobě přízračných psů známých jako "barghesti", kteří po nocích číhají podél cest. I kdyby byl jejich původ skutečně takový, představují barghesti hrozbu pro světce i hříšníky, neboť na obě skupiny útočí se stejnou divokostí. Zaklínači převážně na bohy nevěří, ale uznávají, že barghesti jsou a že mají vždy nějakou spojitost se sledem nešťastných událostí, které se odehrály v minulosti. Jejich přítomnost však vysvětlují tím, že barghesti vznikají na základě kletby či soustředěné zlé vůle.

Účinné prostředky · Když už musíš přes les, vystříhej se míst, kde slyšíš vícero druhů ptáků najednou. Ten zvuk znamená, že vstupuješ na území bruxy a můžeš se rozloučit se svým životem. – rada neznámého dobrodince Naštěstí pro nás všechny jsou bruxy vzácnými tvory. Mnohé z nich žijí daleko od lidských sídel, neboť si velice cení vlastního bezpečí a staví si doupata na místech, kde je nemůže nikdo překvapit. Ty, které se rozhodnou usadit poblíž lidí, se vyhýbají davům a ze svých přístřešků vycházejí pouze v noci. Když už vyjdou, jeden by si je téměř mohl splést s opozdilými poutníky, kterak spěchají do svých nočních příbytků, ale prozradit je dokážou malé drobnosti: jejich úzké pouto s ptáky, jejich pronikavé hlasy a dechberoucí rychlost pohybu. Bruxy jsou mnohem obratnější a silnější než lidé, ale jejich největší výhodou je schopnost se zneviditelnit.

Účinné prostředky · Jak malé kančí mládě svůj mocný špičák brousí, jak o stromy se škrábe a třísky kůry trousí. Jak zdánlivě se směje, jak pařáty si chystá. S lesním dobrodějem zábava je jistá! - Ludvík ze Šarol, matematik, spisovatel a básník Tato lesní zvířata jsou tak "divoká" - nezkrotná, zlá a útočná -, jak jejich jméno naznačuje. Dodnes se mnozí rolníci v odlehlých kaedwenských vesnicích domnívají, že divočáci přežívají na stravě složené z mladých panen, ačkoliv ve skutečnosti svůj hlad nejčastěji zahánějí pomocí kořínků a žaludů. Nemyslete si však, že jsou kvůli své bezmasé stravě neškodní. Ve skutečnosti jejich velký vzrůst a ostré zuby z těchto zvířat činí hotové bitevní stroje obalené srstí. Matka Příroda je navíc obdařila párem klů, takže díky výslednému součtu těchto zbraní představují skutečnou zhoubu lesů, hrozbu všem a všemu, co v nich přebývá - lidem i ostatním zvířatům. Kanci také mají tvrdé palicovité rypáky, kterým někteří rolníci říkají "píšťaly", ačkoliv nikdo nikdy neslyšel, že by divočáci podobné zvuky vydávali. Místo toho příznačně chrochtají, což některým může znít jako chrápání muže s příšernou nadváhou. Podle další sedlácké pověry mají divočáci krajně prchlivou povahu, a pokud je něco rozzuří, dávají průchod svému vzteku tím, že proráží ploty a hltají brambory. Ačkoliv někdy žijí o samotě, většinou se vyskytují ve skupinkách po třech až pěti jedincích.

Účinné prostředky · Takového tvora jsem jakživ neviděl! Byl jako obří stonožka, ale bílý, docela bílý! - výpověď ranhojiče Vittoria de la Vegy po prvním setkání s Bledou vdovou Toto vzácné plemeno vije obřího přebývá v podzemních doupatech a za své jméno vděčí nezvykle bledému zbarvení. Jako u většiny běžných skolopendromorfů je i její tělo chráněno tvrdým chitinovým krunýřem, zpod něhož trčí četné zahnuté končetiny. Někteří učenci tyto tvory chovají ve svých pracovnách kvůli vaječnému bílku, který představuje výborný základ pro přípravu mutagenních lektvarů.

Účinné prostředky · Bruxa, se kterou se Geralt střetl na Corvo Bianco a kterou v sebeobraně zabil, se od ostatních tvorů tohoto druhu poněkud lišila. Zaprvé byla chytřejší, dokonce dokázala jen s mírnou námahou vyslovovat slova v lidském jazyce. Ba co víc, tato bruxa byla napojena na Šelmu, záhadného vraha, který tehdy ohrožoval Beauclair. Boj s ní pro Geralta představoval velkou výzvu. Stejně jako ostatní bruxy i tato oplývala silou a rychlostí, které dalece předčily lidské možnosti, mohla se zneviditelnit a útočit tlakovou vlnou. Jak už přináleží všem upírům, toužila pít lidskou krev. To znamenalo, že obvyklou obranu proti těmto tvorům byl elixír Černá krev, stejně tak dobrou zbraní byla i petarda Měsíční prach a - přirozeně - věrný zaklínačský stříbrný meč.

Účinné prostředky · Naší nejlepší obranou proti vichtům skvrnitým je zůstat tiše a v klidu. - úryvek pojednání o vichtech skvrnitých od Rodericka Giligana Vichtové skvrnití jsou poddruhem vichtů, které zaklínači dokázali vyhubit. Jsou větší než jejich neskvrnití příbuzní a za své jméno vděčí skvrnám a výronům na kůži. Vichtové skvrnití nejčastěji obývají zchátralé hřbitovy a pusté divočiny, ale občas se usadí i v opuštěných lidských sídlech. Jejich největší vášní je výroba odvarů ze svých vlastních výměšků. Když je člověk nechá na pokoji, vykazují pramalé sklony k násilí. Pokud se však cítí ohroženi, dokážou být velmi nebezpeční. Při nízkých teplotách často upadají do stavu netečnosti. Říká se, že zaklínači přišli na zaručený způsob, jak je porazit, který spočívá v opatrném sesílání znamení Yrden - tak to alespoň zaklínači povídají...

Účinné prostředky · No, když už na těch vlasech nemůžu vytahovat nahoru rytíře v zářivé zbroji, tak ať mi aspoň k něčemu jsou. - poslední slova Dlouhovlásky. Každý ví, že milostné příběhy mohou mít nešťastný konec, ale jen málokdo by si pomyslel, že se to týká i princezen z pohádek stvořených proto, aby své šťastné konce prožívaly pořád dokola. Dlouhovláska měla tu smůlu, že se právě takovou nešťastnou hrdinkou stala i ona. Když knížecí dcery vyrostly a Kraj tisíce bájí začal pustnout, Dlouhovláska, jejíž princ nepřijížděl a kterou trápila strašlivá samota, se rozhodla oběsit na svém vlastním copu. Když zemřela, její duch zůstal strašit na hradě, ve kterém čekala na svého nápadníka.

Účinné prostředky · Na co cihly? V tomhle podnebí se dá pěkná chajda postavit i ze slámy. – prasátko Tři prasátka jsou dokonalou ukázkou poněkud nešťastného jevu. Když necháte i dobrosrdečné, vřelé, důvěřivé, neškodné stvoření, aby se staralo samo o sebe, příliš dlouho neškodným nezůstane. Tři prasátka z Kraje tisíce bájí byla bez dozoru Artoria Viga několik let. Během této doby naprosto zvlčila a proměnila se ve tři divoké kňoury, kteří útočili na každého, kdo se k jejich rozpadlému domečku odvážil přiblížit.

Účinné prostředky · Mezi úžasnou květenou a zvířenou toussaintského knížectví je také možné narazit na tvory krajně nepříjemného druhu jako třeba na vije obřího. Nejen že tato zvířata vypadají odpudivě, ale také mohou způsobit obrovskou újmu na těle. Rozhodně vás od takového setkání odrazuji. - "Výlet do Tousasintu", jeden z mnoha průvodců z pera Peterina Safla Skolopendromorfové, též vijové obří, jsou ohromné hmyzovité příšery, které lze nalézt na mnoha místech na světě, ale obzvláště běžné jsou na území (či přesněji řečeno v podzemí) Toussaintu. Často žijí v úzké pospolitosti se šarleji, neboť se mezi nimi vyvinulo jakési oboustranně vzájemné souznění: skolopendromorfové se živí malými tvory, kteří se krmí šarlejími výkaly. Celé tělo skolopendromorfů pokrývá tvrdý chitinový krunýř. Zpod tohoto krunýře trčí řady zahnutých končetin. Skolopendromorfové jsou schopní zahrabat se do země neuvěřitelnou rychlostí, načež se opět objeví na povrchu na jiném místě. Jakmile si vyhlédnou cíl, začnou odhodlaně kroužit kolem něj a pokusí se mu zasadit úder. Útočí převážně pomocí mocných kusadel, ale také mají žlázy, které jim umožňují chrlit kyselinu.

Účinné prostředky · Přízraky jsou často připoutány k nějakému předmětu, na kterém během života lpěly, nebo k nějakému místu, například k místu jejich skonu. V každém případě máme před sebou stejného činitele: silné citové pouto, ze kterého přízrak čerpá svou sílu. – Inigo Swann, “Za hranicemi přirozeného světa” Během průzkumu opuštěného sídla von Everec Geralt narazil na ducha ženy, který v domě strašil. Neklidný duch měl vládu nad vybavením domu, a to zejména nad obrazy visícími na stěnách. Zcela volně přecházel z jednoho plátna na druhé, vstupoval do jednoho a vystupoval z jiného. Zpočátku se snažil Geralta vystrašit, aby ve svém pátrání přestal, a pak - když bylo jasno, že tento postup nezabere - na něj zaútočil napřímo. Geraltův boj s přízrakem byl velmi obtížný, neboť přelud poháněl jeho vztek a útočil s rozpálenou zlostí. Geralt byl nucen pohybovat se bleskovou rychlostí, aby jeho útoky vykryl, přičemž neměl ani čas se nadechnout, natožpak sám útočit. Ba co víc, přízrak si vytvářel pouta s okolními obrazy, a dokud zaklínač toto pouto nepřeťal, přízrak z nich stále dočerpával ztracenou sílu. Klíčem k vítězství nad přízrakem z obrazu bylo soustředit se na vykrývání úderů a jen občasné útoky, a to v přesně načasovaných okamžicích. Jakýkoliv pokus o sled rychlých úderů byl vždy potrestán smrtícím protiútokem.

Účinné prostředky · Jak malé kančí mládě svůj mocný špičák brousí, jak o stromy se škrábe a třísky kůry trousí. Jak zdánlivě se směje, jak pařáty si chystá. S lesním dobrodějem zábava je jistá! - Ludvík ze Šarol, matematik, spisovatel a básník Tato lesní zvířata jsou tak "divoká" - nezkrotná, zlá a útočná -, jak jejich jméno naznačuje. Dodnes se mnozí rolníci v odlehlých kaedwenských vesnicích domnívají, že divočáci přežívají na stravě složené z mladých panen, ačkoliv ve skutečnosti svůj hlad nejčastěji zahánějí pomocí kořínků a žaludů. Nemyslete si však, že jsou kvůli své bezmasé stravě neškodní. Ve skutečnosti jejich velký vzrůst a ostré zuby z těchto zvířat činí hotové bitevní stroje obalené srstí. Matka Příroda je navíc obdařila párem klů, takže díky výslednému součtu těchto zbraní představují skutečnou zhoubu lesů, hrozbu všem a všemu, co v nich přebývá - lidem i ostatním zvířatům. Kanci také mají tvrdé palicovité rypáky, kterým někteří rolníci říkají "píšťaly", ačkoliv nikdo nikdy neslyšel, že by divočáci podobné zvuky vydávali. Místo toho příznačně chrochtají, což některým může znít jako chrápání muže s příšernou nadváhou. Podle další sedlácké pověry mají divočáci krajně prchlivou povahu, a pokud je něco rozzuří, dávají průchod svému vzteku tím, že proráží ploty a hltají brambory. Ačkoliv někdy žijí o samotě, většinou se vyskytují ve skupinkách po třech až pěti jedincích.

Účinné prostředky · Pak děvče přistoupilo ke kraji rybníka. Tam se mezi voňavými liliemi a širokými blatouchy skrýval velmi nezvyklý pohled: malá zelená žabička se zlatou korunkou na bradavičnaté hlavě. Dívka, byvše okouzlena tímto zvláštním zvířátkem, ji sebrala a políbila. Žabička se okamžitě proměnila v krásného prince. Ten ji ze samé vděčnosti požádal o ruku. - lidový příběh, autor neznámý V nadčasových příbězích se vždy skrývá zrnko pravdy. Pověst o žabím princi není žádnou výjimkou - nebo tak tomu alespoň lidé z Oxenfurtu chtěli věřit, když zjistili, že v městských stokách číhá obludná ropucha. Ženy, které se ji v naději na lepší život a trochu toho milostného povyražení vydaly lovit, však zjistily, že jejich příběh končí velmi nešťastně. Zvíře, na které narazily, nebylo žádnou sladkou žabičkou, nýbrž krvelačnou šelmou, která se nejen odmítala dát políbit, ale místo toho zhltla jak je, tak všechno ostatní, co se zatoulalo do jejího slizem pokrytého doupěte.

Účinné prostředky · Melitelé, Velká matko, chraň nás před zlem, před ďáblem nečistým a démony podlými, a především před spáry katakanů a nekuratů... - úryvek z modlitby Katakani a jejich nebezpečnější příbuzní, nekurati, jsou ztělesněním lidského strachu. Schovávají se ve stínech. Krmí se krví. Připomínají obrovské netopýry – jen s dlouhými tesáky a ještě delšími pařáty. A jako by tohle nebylo strašné dost, umí se zneviditelnit a nepozorovaně čekat, dokud hrůza z jejich nevyhnutelného útoku jejich oběť zcela nepřemůže.

Účinné prostředky · Takže… to teda znamená… že naše Zula je přelud? - Bolko, rychtář Podhájí

Účinné prostředky · Někdo si tady vaří... Tohle... to je lidská stehenní kost... dětská. - Geralt z Rivie

Účinné prostředky · Vrazil jsem zpátky, zabouchl dveře a pak jsem slyšel, jak něco šeptá moje jméno. Mikkjaaale, Mikkjaaale!" - Mikkjal, strážce majáku na Eldbergu

Účinné prostředky · Upíří kousance... a ten silný zápach alkoholu. - Geralt z Rivie

Účinné prostředky · Mirko a jeho parta - to je kdo? Čtyři chlapci, opilci a budižkničemové, všichni do jednoho. Vyžahli pár tupláků a rozhodli se, že Bílou paní ojedou, že by pak možná odtáhla. - rozhovor odposlechnutý v polích za Novigradem

Účinné prostředky · Půlnočnice vyzařují takový nesmírný smutek, takový bezmocný hněv… Mám z nich strach, ostatně jako každý. Ale ze všeho nejvíc je mi jich líto. - Aelline Altsparr, elfská trubadúrka V porovnání s ostatními stvůrami noci – například s katakany, nekuraty a vlkodlaky – možná půlnočnice (a jejich vzácnější sestřenky soumračnice) zas tak nebezpečně nepůsobí. Koneckonců, jeden by se mohl ptát, jaké škody může bledá vrásčitá žena v potrhaných šatech napáchat? Odpověď: docela velké. Než abyste to zjistili tím horším způsobem, raději se polím a loukám v noci za každou cenu vyhněte.

Účinné prostředky · Navzdory všeobecné představě nepřerušují rolníci svou práci v poledne proto, aby se schovali před sluncem – dělají to proto, aby se schovali před polednicemi. - Vlad Reymond, Rolníci a jejich zvyky Za obzvláště horkých letních dnů, kdy slunce dosahuje nadhlavníku, se občas objeví přízraky, které připomínají sluncem spálenou ženu oblečenou v dlouhé bílé róbě. To jsou polednice – duchové mladých žen a dívek, které zemřely násilnou smrtí těsně před svou svatbou. Byvše dohnány k šílenství bolestí či zlobou se toulají po polích a hledají své nevěrné milence či zrádné sokyně, ačkoliv stejně zabijí každého, kdo jim včas neuteče z cesty. Často je na tomto světě drží nějaký předmět, který pro ně má silný citový význam. A právě proto, když někdo uprostřed pole najde snubní prsten či roztržený závoj, by ho nikdy neměl sbírat, ale raději se co nejrychleji vzdálit.

Účinné prostředky · Pacienti blouzní o jakési ženě pokryté strupy a vředy, kolem které pobíhají hejna krys. Tyto nesmysly přestaly po podání blínu a výtažku z máku. - poznámky Joachima von Gratze, Vilmeriova nemocnice v Novigradu Když v nějaké oblasti řádí mor, může se tam objevit duch připomínající nemocnou ženu, které z těla odpadává hnijící maso a v jejíchž patách se plíží hejno krys. Nikdo neví, jestli tento duch mor způsobuje, nebo jestli je k němu pouze přitahován jako můra ke světlu. Jisté však je, že se vyžívá v působení bolesti a utrpení a v nářcích a kvílení nakažených lidí.

Účinné prostředky · Takový pohřeb žehem, to je něco, co by se lidé mohli naučit od gnómů. Pohřbít tělo někde na poli, inu, to je pro příšery učiněná pozvánka na hostinu! Když ho vyčmuchají ghúlové, budiž, to nevadí – ti se nažerou dosyta a půjdou si zase po svých. Ale pokud se u vašeho hřbitova usadí, chraňte bohové, hrobice, nebude brát vaše trápení konce. - Jacques de Villepin, Oxenfurtská akademie Jen málo názvů příšer sedí tak přiléhavě jako v případě hrobice. Jak napovídá původ tohoto označení (hrob + babice), připomínají zestárlou a znetvořenou ženu, která se plouží poblíž hřbitovů a bojišť. Hrobice se živí lidskými mrtvolami a obzvláště shnilým morkem, který srkají z kostí pomocí dlouhých a obratných jazyků. Jakmile babice pozře všechny mrtvoly v dosahu, začne zabíjet lidi a pohřbívat je na hřbitově, kde pak čeká, dokud se nezačnou rozkládat.

Účinné prostředky · Má na sobě špinavý šaty, samý hadry, a kůže mu visí z kostí. A úpí… jako by trpěl. - Odolan z Bělosadu

Účinné prostředky · Dokonči všechny své věci, než umřeš. Rozluč se se svými milovanými. Sepiš závěť. Omluv se těm, kterým jsi způsobil příkoří. Jinak z tohoto světa nikdy doopravdy neodejdeš. - Paule Vikar, vesnický léčitel radící umírajícímu Klerikové a učenci se věčně dohadují, jestli duše opravdu po smrti odejdou do jiného světa, kde je čeká nekonečné veselí, nebo utrpení. Obě skupiny se však shodují na tom, co se stane s duchy, kteří z toho či onoho důvodu setrvávají v našem světě i poté, co jejich tělo vydechne naposledy: promění se v přízraky. Kdo slyšel jejich truchlivé nářky, může se domnívat, že tento osud jim není třeba závidět.